Poslední měsíce mandátu amerického prezidenta Donalda Trumpa skýtaly mnohé. Bez ohledu na rozmanitost interpretací Trumpových činů, lze zajisté říci, že vzniku daných rozporů v americké společnosti, dává pouze a jenom prezident sám.
První úkaz strachu o svojí moc už Trump projevil dávno před volbami, kdy veřejně prohlásil, že v případě výhry Joea Bidena, označí volby za podvodné. Tento výrok, myslím, mluví za vše. I přes značnou závažnost samotné myšlenky projevu prezidenta, oné “ nejkvětnatější demokracie světa”, zůstala tato skutečnost víceméně bez povšimnutí. Mám pocit, že závažnost daného výroku si nikdo do větší míry ani nepřipouštěl, natož aby na jejím základě bylo jakkoliv konáno. Ptáme-li se na otázku, zda ze strany Donalda Trumpa došlo k porušení Ústavy USA, odpověď je prostá.
Část první sekce druhého článku této Ústavy proklamuje následující (přísaha prezidenta):
„I do solemnly swear (or affirm) that I will faithfully execute the Office of President of the United States, and will to the best of my Ability, preserve, protect and defend the Constitution of the United States.” – Lze volně přeložit jako – “Přísahám, že budu věrně vykonávat mandát prezidenta Spojených států amerických a udělám vše, co bude v mých silách, abych zachoval a chránil naši Ústavu.”
Přihlédneme-li k tomu, že Ústava USA se velmi zřetelně vyznačuje demokratickými principy, usoudíme, že prezident Trump svými slovy Ústavu rozhodně nezachovává, nýbrž porušuje, jelikož si ve jménu “boje za svobodné volby” dovoluje meze demokratických postulátů překračovat.
S touto “demokratickou” dikcí se ostatně při samotném sčítaní volebních hlasů dopustil podobného prohřešku hned několikrát. V momentech, kdy bylo výsledné rozřešení voleb ještě ve hvězdách, začínal Trump tvrdit, že je nemožné, aby ho Biden v důležitých státech dostihl. Nejen, že se nebál vyslovit naprostou lež, ale vědomě přehlížel fakt, že korespondenční hlasy, kterých v té chvíli bylo opravdu mnoho, z drtivé většiny hovoří pro Bidena. Opak Trumpova tvrzení se ukázal pravdou a Biden se ujal nejen vedení celkového, ale i vedení v nerozhodných a pro vítězství kritických státech. Prezident se s realitou nehodlal smířit a tak jeho slova zněla následovně:
“This is a fraud on the American public. This is an embarrassment to our country. We were getting ready to win this election and frankly we did win this election.” – Lze volně přeložit jako – “Je to podvod pro americkou veřejnost. Je to ztrapnění naší země. Připravovali jsme se na výhru, a upřímně, jsme také vyhráli.”
Trump se mnohokrát u Nejvyššího soudu dožadoval ukončení sčítání hlasů, avšak marně. Poté, co byl Biden nezvratně prohlášen za vítěze voleb, Trump pokračoval ve svých teoriích o spiknutí a ukradených volbách. U soudů byly jeho požadavky zamítnuty a prezidentovi tak začalo docházet možností. V tento okamžik počíná jedna z nejkontroverznějších událostí politiky Donalda Trumpa a nejspíše i americké politiky vůbec.
6. ledna, tedy v den, kdy měl být Joe Biden oficiálně uznán za vítěze voleb (a získat tak oprávnění, mandát 20. ledna převzít), Trump vyvolává chaos. Žádá po Miku Penceovi, aby odmítl legitimitu volitelských hlasů. U Bílého domu v 11 hodin dopoledne předstupuje před své příznivce a burcuje dav nacionalistickými hesly, jež poukazují na údajné zfalšování voleb a na nemravné počiny politiků či podporovatelů Demokratické strany. Alespoň tak si to lze vyložit, ovšem koho konkrétně Trump adresoval, zůstává záhadou pro mě a koneckonců myslím, že i pro Trumpa. Zde vychází najevo jeden velice úsměvný fakt, a to, že Trump nedokáže pojmenovat původce jeho příkoří, tedy zfalšovaných či ukradených voleb, jelikož zkrátka žádné hmatatelné důkazy o podvodu nemá. V jeho proslovech se velmi často opakovalo slovíčko “they”, což v překladu znamená “oni” – je tak zřejmé, že žádné validní důkazy či argumenty nebyly Nejvyššímu soudu předneseny a soud tak Trumpa nevyslyšel. Mezitím Pence v Senátu odmítne Trumpovu prosbu s odůvodněním, že mu v tom jeho slib chránit Konstituci, zabraňuje. Nicméně Trump urguje demonstranty, aby bojovali za svojí zemi a vydali se ke Kapitolu. Aby ukázali svoji sílu a nikdy se nevzdali. Dav se tam tedy po Pennsylvania Avenue přesouvá. Pobouření demonstranti se po několika potyčkách s ochrankou dostávají dovnitř a připisují si na konto napadení příslušníků policie či FBI, vloupaní se, násilnictví, poškozování historicky významného státního majetku a vposled ohrožení ústavních činitelů. Po celou dobu akce došlo k pěti úmrtím a zranění stovek lidí. Trump mohl zasáhnout, avšak nezmohl se na nic jiného, než na své věhlasné Tweety. Přibližně deset minut pro průniku demonstrantů do budovy Kapitolu prezident promlouvá skrze Twitter. Mnozí by čekali, že bude mít v úmyslu oné násilí zastavit, ovšem jeho komentář se vztahoval pouze k okolnostem Penceova rozhodnutí, konče větou:
“USA demands the truth!” – Lze volně přeložit jako – “Amerika požaduje pravdu!”
Byť byly Trumpovy úmysly od začátku víceméně jasné, do této chvíle bylo možné ještě nad jeho plány polemizovat. V moment, kdy jeho prioritou nebylo zastavení násilí demonstrantů, vyplývaly ze situace pouze dva možné scénáře. První – Trump své skutky nepromýšlí a nehledí na konsekvence, které jeho konání přináší – tedy neměl v plánu probudit v demonstrantech násilí, avšak nedomyslel, že tak malý zlomek populace nemůže, bez pomoci agrese, osud volitelských hlasů jakkoliv ovlivnit. Druhý – Jeho úmysl spočívá v jakési revoltě a násilí plánoval vyvolat už od začátku. S jakou verzí se spokojíte, nechám na Vás.
Až patnáct minut poté, co napsal první Tweet, vyzval demonstranty, aby se násilí zdrželi – opět pomocí Twitteru. Celá situace na mne působí stylem druhého scénáře a zastávám tak názor, že prezidentův, jen o špetku rozumnější a schopnější tým, nakonec Trumpa přemluvil problém nějak řešit. Rozhodně to není tak, že by se Trump praktikám demonstrantů nějak výrazněji vymezil. Na Twitteru se objevilo video, kde sice symbolicky vyzívá k mírumilovnému odchodu jeho příznivců z Kapitolu, ovšem občas dodá náznak určité sympatie. V jeho proslovu je možné zaslechnout:
“We have to have peace, so go home. We love, you are very special. You have seen what happened, you see the way others are treated…but go home and go home at peace.” – Lze volně přeložit jako – “Musíme mít mír, takže jdětě domů. Milujeme vás, jste unikátní. Viděli jste, co se stalo. Vidíte, jak se zachází s ostatními….jděte domů, ale jděte v míru.”
Opravdu nevím a raději si netroufám odhadovat, co přesně měla slova “Milujeme vás, jste unikátní” znamenat. Poslední kapkou byl Trumpův poslední Tweet, ve kterém tvrdil, že takto nebezpečná situace vznikla pouze na základě ukradených voleb a dlouhodobých špatných manýru vůči patriotům. Do debaty, zda-li bylo legitimní odstřihnout Trumpa od světa sociálních sítí se pouštět nehodlám. Překvapen či pohoršen jsem ale nebyl ani trochu.
Trump tedy dle mého cíleně rozpoutával násilnou revoltu, plné agrese a proto si myslím, že “Impeachment” byl více než místný. I po převzetí funkce Joem Bidenem, si stojím za tím, že znemožnit Trumpovi, ucházet se o jakoukoliv veřejnou funkci, by bylo oprávněné a správné. On by si jistě zasloužil trest většího rázu, ale sám moc nevěřím, že by k něčemu takovému mohlo dojít.
Dovolte mi, prosím, takovou malou poznámku na konec.
Opravdu se někdo v zemi, kde panují morály typu, že když se někomu podíváte na trávník, už sune náboje do zásobníku, diví, že se v Kapitolu střílí při hromadném agresivním vloupání?
Omlouvám se za radikálnost daného příkladu. Uvědomuji si, že ho nelze obecně aplikovat a vyvozovat z něj nějaké důsledky. Slouží zde spíše jako otázka pro zamyšlení či mírné pobavení. Doufám, že by mě mohla omluvit skutečnost, že příklad není ani zdaleka tak radikální, jako samotní demonstranti v Kapitolu:)
